Pohled rodičů na práci ve třídě s programem Začít spolu

Ahoj, všem rodičům,

kteří právě teď váhají a mají v hlavě spoustu otázek, tak jako já, minulý rok. Snad Vám trochu pomůže, těchto pár vět ode mě.

Naše dcera Sára, je velmi empatická, vnímavá holčička, se spoustou otázek a chutí objevovat svět. Hned při první schůzce, kde se nám představila paní učitelka Pavla s paní asistentkou Ivankou, jsem měla jasno. Najednou byly všechny pochybnosti pryč. Ten klid, ta energie, ty jiskry v očích, když nám představovala tento "projekt". Začalo to prázdninovým deníkem, nadšení, my i dcera.

První den školy. Nervozita, nové prostředí. Jedno velké wau. Děti s paní učitelkou sedí v kruhu, usmívají se, povídají si. Cítím tu uvolněnost, klid a krásný začátek.

S každým dalším dnem, chodí dcera nadšenější. Vypráví o centrech aktivit, o ranním kruhu, dopisu. Učí se venku, diskutují, radí se se spolužáky. Vedou otevřené debaty, projevují svůj názor. Každý den přibývá v portfoliu nový výkres, nová práce, nová písmenka. Cítím, jak je motivovaná, jak chce vědět a znát víc. Do školy se moc těší. Poznává květiny, počítá, začíná číst svou první knihu. Umí vypěstovat řeřichu a učí mě doma, jak na to, protože s chlebem a Lučinou je skvělá. Spolužákova maminka, má ve škole svůj den.  Sára je nadšená, poznává tradice jiné kultury, ochutná jídlo. Také se spolužáky hraje divadlo.

Přinese domu portfolio a já si můžu prohlédnout, kolik a co všechno zvládla poznat a naučit se. Společně vybíráme 3 práce. Tripartita. Úžasné, skvělé. Je to jen náš čas s paní učitelkou a dcerou. Má dcera, která se ve školce uměla pěkně urazit, se teď sebehodnotí-wau. Mluvíme o naší společné cestě, jak to vnímáme, na čem zapracujeme, co jsme spolu dokázaly. Už víme, že se nemusíme bát chyby. Z chyby se učíme, posouvá nás dál.

Vysvědčení? Slovní hodnocení. Žádná nic neříkajíc "dvojka." Já vím, že dcera má hezké písmo, že se zase posunula, ale také vím, že se jí občas písmenka "nevejdou do řádku". Není smutná z pětky, ale víme, že máme modrou barvičku. To znamená, že jen potřebuje trochu pomoct. A tak doma hrajeme soutěž na rozklad čísel. Smějeme se, posouváme se.

Kuřátka ve škole. Boží. Spočítá je, naučí se o nich, osahá si je. Láska ke zvířatům, k přírodě. Jsem vděčná, neskutečně, že se mé dítě neučí "slepě" něco, čemu nerozumí, ale musí to umět nazpaměť. Jsem vděčná, že se naše školství posouvá.

Děkuju nám všem rodičům, kteří jsme se minulý rok nebáli a udělali ten krok.

Eliška Barnová